Černovláska - minulý život

Vždycky mě fascinovalo téma smrti. Zajímalo mě, co se stane, když zemřeme, protože jsem nevěřila, že smrtí vše končí. Mé hledání mě přivedlo ke knihám (hlavně Moody), které se zabývaly minulými životy - reinkarnací. Má duše zajásala, jako by našla něco ztraceného. Chtěla jsem také nahlédnout do svých minulých životů, a proto jsem si nahrála na diktafon meditaci, která mě zavedla k zamčeným vzpomínkám.

První vzpomínky na minulost mě zavedly do hlubokého lesa, kde jsem žila sama v jednoduché chatrči postavené z větví a nejrůznějšího dřeva. Byla zde jen jedna místnost, ale útulná - na levé straně stála jakási postel z větviček, uprostřed plápolal menší oheň.

Byla jsem mladá dívka oblečená do špinavých a roztrhaných hadrů, měla jsem krásné černé dlouhé vlasy. (V tomto životě jsem jeden čas měla nutkavou potřebu obarvit si vlasy na černo, i když moje mamka byla zásadně proti.) Ráda jsem chodila k večeru na louku a tancovala s nějakými duchy. Opravdu jsem viděla jakési bílé bytosti, se kterými jsem se držela za ruce a tančila v kruhu. Myslím si ale, že nikdo jiný je neviděl. Pro ostatní lidi jsem byla divná, proto jsem se uchýlila k samotářskému životu v lese. Cítila jsem naprosté spojení s přírodou, cítila jsem se svobodná a šťastná.

Netuším přesně, jak jsem se tam ocitla či co to bylo za období - to je nevýhoda nahrané regrese, terapeut se s vámi může vracet v čase, počká na vás, diktafon ne.

Tento život skončil smrtí, když na mě zaútočil vlk - roztrhal mě na cucky. Bohužel opět netuším, proč k tomu došlo, když jsem do té doby vycházela s celým lesem.

A proč se otevřel tento život? Od dětství jsem měla panický strach ze psů - přesněji z německých vlčáků. Jakmile jsem nějakého uviděla, zkameněla jsem hrůzou a čekala, co se bude dít. A když zaštěkal, málem to se mnou seklo.. :) Pamatuji si, jak jsem jako dítě utíkala před štěnětem německého vlčáka, které si se mnou chtělo hrát. Já však nesdílela jeho nadšení a s jekotem jsem běžela přes celou vesnici jak šílená. Musel být na mě opravdu zábavný pohled.

Od té doby, co jsem měla možnost vidět tento minulý život, se můj strach ze psů zmírnil. Neříkám, že zmizel hned, chtělo to čas, ale panika odezněla. Nakonec jsem byla schopná se rozplývat nad různými pejsky a pohladit si je (to mi dřív dělalo také velké problémy). Nyní vím, že když bych si pořídila psa, chtěla bych moc československého vlčáka.