Pomoc, která škodí

Když přemýšlím nad svými minulými životy, dochází mi jedno uvědomění: Pokud se snažíme chránit ostatní před něčím špatným přes jejich nesouhlas, tak mu spíše více ubližujeme, než pomáháme. Dám příklad, aby to bylo lépe pochopitelné.

V jednom z mých minulých životů se mě snažili chránit před jedním mužem, do kterého jsem se zamilovala. Ostatní viděli jeho agresivní chování, znali jeho nemravné výstřelky a opilecké stavy, a proto mi lásku k němu zakazovali. Snažili se mě ochránit před bolestí, potupou a sebezničením. Já však neměla tušení o tom, co věděli oni. Nebo spíše jsem neviděla to co oni ano. Měla jsem nasazené růžové brýle a ve svém vyvoleném jsem vnímala chrabrého rytíře se šlechetným srdcem a charizmatickou osobností. Nicméně mému okolí se podařilo izolovat mě od muže mého srdce a vše zařídit tak, abych ho již nikdy nespatřila. Zachránili mě tak před zkázou, která by jistě následovala, ovšem nechali mě se zlomeným srdcem a neskončeným příběhem.

V současném životě jsem opět narazila na svého vysněného rytíře z dávných dob a opět jsem byla okouzlena. Opakovalo se i naléhání z okolí, ať se vůbec s ním nepouštím do vztahu. Nyní jsem měla v hlavě však myšlenku: "Tentokrát si lásku vzít nenechám." Netušila jsem, odkud mé přesvědčení bylo, zatím jsem netušila, že prožívám opět něco z minulosti.

Postavila jsem si tedy svou hlavu a do vztahu jsem se i přes varování pustila. Společný začátek byl opravdu jako z pohádky - spousta lásky a pozornosti, přemíra lichotek a sexu.

Jednoho dne však krásná bublina praskla a vyvalilo se z ní bahno v podobě agrese, nadávání, opileckých stavů, ponižování a vyhrožování. Nechápala jsem, kam se vytratil ten úchvatný muž a proč se náhle objevil tento surovec. Strávila jsem s ním čtyři roky a bylo to jedno z mých nejnáročnějších období vůbec. Sáhla jsem si na nejtemnější dno, ve kterém jsem zahodila svou osobnost, svá přesvědčení, své sny, svou radost, svou sebehodnotu. Byla ze mě troska naprosto psychicky vyždímaná.

Možná si někteří řeknou, že kdybych bývala poslechla své okolí, nemuselo se nic z toho stát. Ovšem to je omyl. Přišla bych tak o cenou lekci svého života.

Ač vztah s tímto mužem byl naprosto šílený, přesto jsem věděla, že nemá smysl cokoliv ukončovat, dokud nevyřeším své strachy. Uvědomovala jsem si, že mě učí postavit se agresivní autoritě. Když na mě někdo zvýšil hlas nebo slovně zaútočil, nebyla jsem schopná se bránit a raději se stáhla. Nyní jsem ovšem byla postavená do situace, kdy mi nezbývalo nic jiného, než sebrat odvahu a pomalu se učit bránit, nenechávat se vysávat. Tušila jsem, že pokud toto zvládnu, bude konec, karma se uzavře a já se posunu dál. Což se nakonec také stalo. Nebylo to hned a častokrát jsem setrvávala v roli oběti, kdy jsem si na vše stěžovala, brečela a odmítala se hnout z místa. Přesto jsem měla stále na vědomí, že změna se může stát jen tehdy, pokud najdu vnitřní sílu a odvahu. Až se zbavím strachu.

Jakmile jsem vnitřně zesílila a našla kuráž, mohl vztah skončit a začít tak nový a klidnější život, ve kterém jsem se posunula zase o něco dál ve svém vývoji.

A tato zkušenost mě dovedla k myšlence, že se rádi snažíme domluvit ostatním, ať nejdou do situací, které jsou na první pohled pro ně zničující. Chceme jim pomoct, ale ve skutečnosti jim škodíme, neboť pokud oni nesouhlasí s naším názorem, bereme jim tak cenou lekci, kterou se mají naučit. K jakémukoliv poznání musí člověk dojít sám skrze zkušenosti. Sice nás může ničit pohled na to, jak si naši milovaní kazí život, ale dokud oni sami nepožádají o pomoc, nemůžete dělat nic. Musí chtít oni sami. Je to jejich volba, jejich cesta, jejich vývoj.

Zbytečně tak dochází třeba v rodinách k tomu, že spolu přestanou členové rodiny komunikovat. Vznikají dohady typu: "Pokud s ní/m budeš, už o mně neuslyšíš! Jestli se budeš s ní/m bavit, tak jsme spolu skončili! Jestli uděláš to a to, tak už za mnou nikdy nechoď!"

Pokud si uvědomíte, že daný člověk si musí projít danou lekcí, že si musí, jak se říká, nabít hubu sám, tak vám dojde, že výhrůžky a vydírání nemá smysl. Jste sami proti sobě, neboť ničeho nedosáhnete a ještě ke všemu si zničíte rodinné vztahy.

Proto má rada zní: Pomáhejte pouze těm, kdo upřímně stojí o vaši pomoc a kdo vás o ni požádá. Nesnažte se tlakem zachránit své milé, i když váš záměr je opravdu upřímný. Nechte ostatní, ať naleznou svou sílu, odhodlání a nemusí stejnou situaci řešit v dalším životě.

Nelly Burešová