Středověk - minulý život

Byla noc, děti spaly a já ležela vedle svého bývalého spícího manžela, který mě objímal. Vše se zdálo být dokonalé, ale má mysl byla neklidná, srdce rozbouřené. Vzpomínala jsem na muže, kterého jsem po dlouhé době opět spatřila. Rozvířil mé emoce v chaotický tanec. Uvědomila jsem si, že po celou dobu, kdy jsem ho v šestnácti letech potkala, ho miluji, jen jsem se snažila své city k němu zapudit, během manželství je ignorovat. Ale opětovné setkání s ním veškeré mé zábrany a omezení rozbouralo jedno provždy.

Napadne mě myšlenka: UŽ ZASE jsem s někým, koho nemiluji. A v tento okamžik jsem zbystřila. Proč se v mysli objevilo spojení "už zase"? Vždyť před manželstvím jsem vždy ze vztahů odcházela hned, jak jsem cítila, že to není ono. Nikdy jsem nebyla nucena být po boku někoho, koho jsem nemilovala, až nyní je to komplikované kvůli manželství a dětem. Soustředila jsem se proto více na to "už zase". Ucítila jsem tlak v hlavě i na srdci a pomalu se ponořila do jakého si mikrospánku. Přede mnou se objevil obraz z dob dalekých:

Jsem v kamenné místnosti na nějakém hradě. Stmívá se a ze zdí je cítit vlhkost, ovšem všude svítí spousta bílých (spíše špinavě bílých) a silných svící, je jich opravdu moc. Jejich plameny vytvářejí celkem přijatelné teplo. Okna jsou zabedněná dřevěnými okenicemi. V místnosti je velká postel z masivního dřeva, na ni je spousta teplých kožešin. Vidím před sebou dívku a vím, že jsem to já. Jsem oblečena do gotických šatů v béžové barvě s jemným vyšívaným zlatým zdobením. Rukávy jsou ke konci rozšířené do zvonu. Své dlouhé blond vlasy mám spletené do krásného copu. Ve tváři mám jemné rysy a myslím, že bych se klidně mohla označit za krásku.. :) Jsem však netrpělivá a nešťastná, neboť jsem teprve mladá (tak 18-20 let) a byla jsem provdána za staršího knížete (40-50 let), vdavky domluvili rodiče. Mé srdce však patřilo jinému, chtěla jsem být s tím, koho jsem milovala, ale nebylo to možné. Kníže je velmi laskavý člověk, nejspíše tuší, že ho nemiluji, ale je na mě hodný a koupí mi cokoliv, o co si řeknu. Snaží se mě zaplavit bohatstvím a tím si mě udržet, on mě má opravdu rád. Nakonec jsme spolu žili v přátelsky klidné atmosféře, ovšem bez vášně a naplnění. V knížeti poznávám svého bývalého manžela.

Toto odhalení mě vrátilo zpět do reality. Srdce mi bušilo a přišlo mi, jako by mě někdo praštil palicí, abych se probrala. S manželem jsem zažívala podobný příběh jako kdysi v minulosti, jen mám takové tušení, že to bylo bez dětí. Nyní jsem dostala možnost: buď obětuji své city ve prospěch rodiny a budu žít relativně spokojený, klidný a bohatý život po boku svého manžela jako kdysi, anebo udělám konečně změnu a začnu poslouchat své srdce, i když to znamená vzdát se pohodlí, čelit kritice rodiny, vypořádat se se svými pocity viny. Vybrala jsem si druhou variantu.

A jak to dopadlo? S mužem, kterého jsem milovala a kvůli kterému jsem chtěla opustit manžela, nejsem. Později jsem pochopila, že jsem s ním měla také urovnat karmu (to je ale jiný příběh). Byl odrazovým můstkem k jinému životu a k jinému muži.

Rok po rozvodu s manžel jsem potkala velmi zajímavého muže. Říkejme mu Šimon. Když jsem ho poprvé spatřila, pocítila jsem podobné emoce jako kdysi v pubertě, kdy jsem se bláznivě poprvé zamilovala. Nemusím asi říkat, že jsme se dali dohromady. Byli jsme oba naprosto různí, měli jsme jiné názory na život, jiný životní styl, jiné ideály. Přesto jsme si užívali tu prvotní záplavu vášnivých emocí a byli ochotní jít proti celému světu. A zde pokračuje další dílek mého minulého života ze středověku, který se mi otevřel až o dva roky později od první vzpomínky:

Od svého starého knížete jsem utíkala za Šimonem, který v té době sloužil v armádě, byl to válečník. Každý jsme byli z jiné společenské vrstvy, ale odmítali jsme se vzdát naší lásky a tajně jsme se scházeli. Byl to jen krátký románek, neboť nás přistihl nejspíše v té době nějaký můj komoří, který mě měl na starosti. Byl to takový malý tlustší mužíček s tmavými vlasy a opravdu hustým obočím, byl věčně zamračený. Chytl mě za ruku a táhl mě zpět do hradu od Šimona. Myslím, že svého válečníka jsem již v tom životě nespatřila. Tím skončila má společná vzpomínka se Šimonem.

V tomto životě se i nyní dost opakovala situace z minulosti. V zamračeném komořím jsem poznala Šimonovu sestru, která se opět snažila nás od sebe oddělit, ač to byla ona, která nás seznámila. Ona moc dobře znala svého bratra a věděla, že náš vztah nedopadne dobře. Chtěla mě chránit, ovšem já tentokrát nechtěla nic slyšet, nechtěla jsem si opět vzít lásku. Tentokrát ne, proto jsem byla velice paličatá a zpřetrhala do té doby velice pěkný přátelský vztah se Šimonovou sestrou. Až hodně pozdě jsem pochopila, že měla pravdu, neboť žít s agresivním alkoholikem bylo opravdu ubíjející. Ale vše má svůj důvod, ve všem hledejte lekci.

Po čtyřech letech jsem už opravdu nemohla dál pokračovat ve vztahu se Šimonem, byla by to pro mě psychická sebevražda. Potřebovala jsem volně dýchat, vrátit se ke svým ideálům a ke své duši samotné.

Po rozchodu jsem chtěla být nějakou dobu sama. Později jsem prosila vesmír, ať mi v představách ukáže konečně moji spřízněnou duši. Ať mi už sešle toho, s kým opravdu mám být a s kým se můžu ve vztahu posouvat dál a dál. Vesmír mě vyslyšel a v mysli se mi objevil velice sebevědomý muž s šibalským úsměvem. Měl hubenou postavu, blond vlasy. Má první myšlenka byla: "Blonďák??? Už zase?"  Vesmír však ukázal pouze to, o co jsem žádala.

Nedávno jsem potkala velice zajímavého muže, budeme mu říkat třeba Lumír. I když ani u jednoho z nás neproběhlo naprosté uchvácení při prvním setkání, přesto jsme si rozuměli. Já konečně potkala někoho, kdo dokázal ocenit mou osobnost, kdo mě opravdu vnímal a poslouchal a zároveň měl téměř totožné názory. To bylo pro mě něco nového. Ovšem tento muž neodpovídal obrazu spřízněné duše, který mi ukázal vesmír.

Po třech měsících, co jsme se spolu scházeli se mi zjevil kousek našeho společného minulého života:

Ocitám se opět na hradě jako manželka knížete. Jsem však starší, může mi být tak 28-30 let, milostná aférka s válečníkem je již zapomenuta. Zrovna se u nás na hradě pořádá ples či nějaká taneční zábava. Velice rádi jsme zvali lidi z vyšší společnosti k nám na hrad za účelem zábavy. Objevuje se přede mnou obraz, kdy tančím ve skupince lidí a taneční pár tvořím s elegantním mužem, který dokonale sedí na vizi, kterou mi poskytl vesmír, když jsem žádala o nahlédnutí na svou spřízněnou duši. Hlavou mi blesklo: "Aha, tak odsud ho znám!". Mým tanečníkem byl nynější Lumír. A stejně jako ve středověku i nyní mě uchvátil jeho úsměv.

Když jsem v minulosti tančila s Lumírem na již zmiňovaném hradě, cítila jsem při každém přiblížení k němu neuvěřitelnou sexuální energii. Vždy jsem se těšila, až se zase na moment dotkneme a projede mnou elektrický výboj. Středověké tance se tančili ve skupince, sálem zněla taková irsko-keltská hudba. Vždy jsem se těšila na další tanec s Lumírem, byl vždy stylově oblečen, dbal na svůj vzhled. Naše doteky však zůstaly jen u tance, já si již nic víc neodvážila, neboť jsem nechtěla už zažívat podobnou situaci jako dříve s válečníkem. Vzdala jsem se vášně a dožila se svým knížetem.

Nyní mám možnost spojit se se svým dávným tanečníkem a kdo ví, možná i se svou spřízněnou duší. To vše ukáže opět čas.

Na závěr bych ještě chtěla podotknout, že tento minulý život je velmi podobný tomu mému dnešnímu. Člověk si pak uvědomuje, jaké vzorce si zase nese s sebou.

Jsou minulé životy, za které jste rádi, že jste je viděli a pochopili, ovšem nenechají na vás moc velkou stopu, a pak jsou minulé životy, ze kterých si nesete hodně. Kdybych si měla vybrat životní styl z minulého života, bylo by to období středověku - gotiky. Jejich oblečení, hudba, doba hradů a tajemna všude kolem.

Někdy se vám minulý život otevře celý a hned, jindy zase se otevírá postupně třeba i po několika letech jako mě. Otevírá se vždy ta část, která se otevřít má, na kterou jste připraveni a schopni zpracovat.

Poznámka: S Lumírem jsme v tomto životě spolu "protancovali" dva roky a pak se opět rozloučili.