V zajetí karmy - minulý život

Z minulých životů se nám mohou opakovat stejné situace jako v současnosti, jen v trochu jiném kabátku. Tak tomu bylo i v mém manželství, které skončilo rozvodem.

Vše začalo nevinně. Při seznámení s mým manželem jsem hned od začátku postřehla náznaky toho, že jeho matka má k němu bližší vztah, než je podle mého názoru zdrávo. Má budoucí tchýně ráda plánovala a radila, co a jak se má dělat. Nejdříve jsem to brala jako její snahu o pomoc. Byli jsme mladí a nezkušení, přesto jsem vnitřně cítila menší odpor. Manžel však své mamce nic neodmítl a jednal tak, aby se zbytečně nestresovala, neboť svoji nespokojenost dokázala dát okázale najevo citovým zhroucením.

Po svatbě jsme si pořídili dům na samotě s rozsáhlými pozemky. Nabídli jsme moji tchýni, aby si na zahradě postavila chatku a mohla z paneláku jezdit do klidné přírody. To byl kámen úrazu. I když mi pomáhala s dětmi, čekaly nás problémy.

Těšila jsem se, že s manželem začneme zařizovat dům podle svých představ, pojedeme podle vlastních pravidel. Tchýně měla ale jiný názor. Začaly dohady kvůli tomu, jak by se co mělo udělat. Dodnes si pamatuju hádku kvůli tomu, že jsem si dovolila říct svůj názor na to, jak bych chtěla kuchyň. Manželova maminka měla však vše už nakresleno, rozvrženo, tak co se mi jako nelíbí? Proč to chci jinak?

Hádek začalo být víc a víc. Můj vztek se stupňoval i z toho důvodu, že můj muž nedokázal jasně své matce určit hranice, co si může dovolit a co ne. Přišlo mi to, jako by se tchýně snažila nahradit moje místo a dál byla po boku svého syna co nejvíce. Cítila jsem se na druhé koleji, naprosto odstrčená.

Jednoho dne, když už jsem si myslela, že snad vzteky puknu, jsem se na zahradě opřela o dřevěnou houpačku a ptala se sama sebe: "Proč? Proč s ní mám takový vztah? Proč to dělá?" Při silné emoci se mi stává, že se mi samovolně otevírá minulý život. I tentokrát se přede mnou objevil tento obraz:

Jsem v džungli, je vedro a já rozčílená stojím v hloučku domorodců - černochů. Jsem muž a vůdce menší vesničky. Všichni jsme téměř nazí, je to pro nás přirozené a běžné. Máme primitivní chýše z větví, slámy s hlínou a listí. Zrovna řeším zradu jednoho ze svých lidí. Chtěl se za každou cenu dostat na místo vůdce a převzít moji roli. Poznávám v něm tchýni z tohoto života. Ke zrádci jsem nelítostně tvrdá a vykazuji ho z vesnice. Všichni jsme na sobě závislí a vyhoštění ze skupiny znamená smrt.

Tím moje vize skončila.

Když jsem se probrala ze snění, zůstala jsem v údivu. Nevím, jak reagovala vesnice v džungli na můj počin a jak pak šlo vše dál. Třeba to zjistím v jiném období svého života.

V současném životě se postupně začalo mé manželství rozpadat. Ve svém manželovi jsem přestala vidět muže s jasným názorem, který by se postavil na moji stranu. Možná karma. Začala jsem obdivovat jiného muže a rozvedla se. Pamatuji si, jak jsem v duchu po rozvodu říkala tchýni: "Tentokrát ti to místo nechám, když ho tolik chceš." Jiné ženy by možná bojovaly za své místo, já jsem však rezignovala, neboť jsem vnitřně cítila, že se ve svém životě musím posunout dál bez manžela.

Nyní je už několik let, kdy jsem zažádala o rozvod a zpětně musím uznat, že to byl správný krok, i když velice drsný a plný bolesti. Přesto vím, že nyní jsem více zkušenější, moudřejší a silnější. Ty nejlepší lekce a vnitřní přeměny se dějou po překonání krize. Alespoň tak je to v mém případě.

Takže, co napsat na závěr? Hledejte příčiny, proč se vše děje. Jednejte podle své intuice a nebojte se těžkých chvil ve svém životě, pokuste se v nich najít nějakou moudrost, i když se to může zdát opravdu náročné. Ale vy to zvládnete, stejně jako já.. ;) A hlavně nenechte své rodiče zasahovat do vašeho partnerského vztahu. Jsou to vaše zkušenosti, vaše lekce.